Žena u zpovědi

Žena přijde ke knězi a říká:
"Otče, přicházím s problémem. Doma mám dva papoušky, samičky. A ty pořád opakují jednu a tutéž větu."
"Jakou větu, dcero?" táže se kněz.
"No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
"To je ale obscénní," vykřikne zhrozeně kněz.
Pak se ale zamyslí a povídá:
"Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám dva papoušky,samečky,které jsem naučil modlit se a číst bibli.
Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi, a ti naučí ty vaše dvě nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu... frázi."
"Děkuji mnohokrát,otče,Bůh vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci," odpoví žena.
Příští den přinese své dvě papouščice ke knězi domů.
Když vstoupí do bytu, skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice.
Po několika vteřinách se z klece ozve:
"Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
Místností se rozhostí napjaté ticho.
Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá:
"Odlož růženec, Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny!!!"

Pes a telefon

Zvoní telefon. Zvedne ho pes a povídá:
"Haf!"
"Haló?"
"Haf!"
"Nerozumím."
"Haf!"
"Jakže, prosím?"
"H jako Hugo, A jako Adam, F jako František: Haf!"

Pokoj pro hosty

Princ Bajaja se ztratí v lese a vidí před sebou chaloupku.
Zabouchá na dveře, otevře mu stará hnusná ježibaba a říká: "Nazdar ty debile!"
"To bude asi nejaký omyl, já jsem princ Bajaja, ztratil jsem se v lese a potřeboval bych u Vás přespat."
"Dobře, můžeš u nás přespat, chceš spát se mnou, na lavici a nebo s Mícou Fícou?" ptá se ježibaba.
No, myslí si princ Bajaja, s tebou spát nebudu, Míca Fíca bude asi ta hnusná kočka, co máš na krku, a tak odpoví: "Na lavici se vyspím."
Ráno se probudí celý rozlámaný a jde se opláchnout ke studánce. Tam spatří dívku nesmírné krásy a ptá se jí: "A kdo jsi Ty?"
"Já jsem Míca Fíca a kdo jsi ty?"
"Já jsem debil!"

Blondýna a autobus

Blondýna ve velmi těsné kožené sukni čeká na autobus.
Jenže když autobus přijede, zjistí, že sukně je tak úzká, že ani nezdvihne nohu, aby mohla nastoupit.
Sáhne tedy rukou dozadu a kousek rozepne zip.
Sukně však pořád drží a nepovolí.
V panice sáhne znovu dozadu a rozepne zip ještě víc, ale sukně je pořád úzká a ona nemůže nohou dosáhnout na stupátko.
Řidič už troubí, všichni lidé se dívají, a dívce je to už nepříjemné.
Sáhne tedy ještě jednou dozadu a zip rozepne až do konce.
Vtom cítí, jak ji nějaký muž zezadu chytí za boky a vyzdvihne do dveří autobusu.
Blondýna se naštve, otočí se k muži a začne mu nadávat:
"Co mě tady, člověče, osaháváte? Vždyť se ani neznáme! "
A chlap na to:
"No, vzhledem k tomu, že jste mně už třikrát rozepla poklopec, tak jsem si myslel, že už jsme přátelé..."

Stránky

Subscribe to