Desatero pro vedoucí pracovníky

1. Dbej na to, abys vždy vypadal důležitě.

2. Snaž se co nejvíce ukazovat ve společnosti důležitých lidí.

3. Z tvé řeči nechť čiší autorita. Ale vyjadřuj se výlučně k evidentním a prokázaným faktům.

4. Nepouštěj se do diskusí! Není-li už zbytí, polož otázku, která nemá s tématem nic společného, a škodolibě přihlížej, jak tvůj společník nechápe, o co ti jde. A v ten okamžik změň téma.

5. Diskuse jiných sleduj s napjatou pozorností! Chyť se nějaké bezvýznamné maličkosti, a tím utni veškerou další debatu.

6. Jestliže se tě tvůj podřízený zeptá na něco důležitého, zatvař se jako bys ho považoval za pomatence. Až sklopí zrak, polož mu tutéž otázku jinými slovy.

7. Vybírej si snažší úkoly, ale vyhýbej se pozornosti lidí a světlům reflektorů.

8. Když opustíš svou kancelář, přidej do kroku, aby tě nemohli oslovit ani podřízení, ani nadřízení.

9. Ve své kanceláři se vždy zamykej. Tím zastrašíš návštěvníky a vyvoláš zdání, jako bys měl nepřetržitě důležitá jednání.

10. Pokyny uděluj toliko ústně. Nedávej písemně nic, co by mohlo být založeno do desek určených k tvému odrovnání.

Netopýr na tabuli

Přijde paní učitelka do třídy a na tabuli visí netopýr. Ptá se: "Co to tu visí za ptáka?"

Přihlásí se Pepíček a říká: "Jestli visí za ptáka to nevím, ale je to netopýr..."

Hormonální léčba

Přijde žena za doktorem. Doktor dopisuje papíry po předchozím pacientovi. Lehce zvedne oči, podívá se na pacientku a povídá:
"Tak co, mladá paní, jak pokračuje naše hormonální léčba? Vidím, že máte trochu chlupatá ňadra."
Žena odpoví: "No, pane doktor, táhne se to až dolů ke koulím a to je věc, o které bych s váma chtěla mluvit."

Obytný "přívěz"

Veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete všechno. Šéf přijímá nového prodavače s tím, že jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře:
"Tak kolik jste dnes udělal obchodů?"
"Jeden, šéfe."
"Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodu denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"
"Třísta osmdesát tisíc dolarů."
Šéfovi došla řeč. "Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, první jsem prodal malinký háček na ryby..."
"Háček na ryby? Za třísta osmdesát tisíc?"
"... pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto - vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs..."
"A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu neužije, že by si mohl zajít aspoň na ryby..."

V ordinaci

Do ordinace vstoupí žena. Lékař, který se za stolem probírá v chorobopisech, bez zvednutí hlavy řekne: "Svlékněte se."
"Musí to být?" pípne příchozí.
"No jistě, proč bych vám to jinak říkal?" povídá doktor trochu popudlivě.
Když se žena svlékne, přistoupí k ní a ptá se: "Tak co vám je?"
"Nic, pane doktore. Já jsem se jen chtěla zeptat, kdy půjdete domů, abych to tady mohla uklidit."

Stránky

Subscribe to