Srazí se drsnej motorkář na silnici s ptáčkem.
Chudinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale ještě není mrtvý.
Motorkáři se ho zželí a opatrně ho odveze domů. Tam ho položí do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdraví.
Ptáček se za několik dnů skutečně probere, rozhlídne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu, vtom mu všechno dojde a říká si: "Ty vole, já ho zabil!"
Blondýna ve velmi těsné kožené sukni čeká na autobus.
Jenže když autobus přijede, zjistí, že sukně je tak úzká, že ani nezdvihne nohu, aby mohla nastoupit.
Sáhne tedy rukou dozadu a kousek rozepne zip.
Sukně však pořád drží a nepovolí.
V panice sáhne znovu dozadu a rozepne zip ještě víc, ale sukně je pořád úzká a ona nemůže nohou dosáhnout na stupátko.
Řidič už troubí, všichni lidé se dívají, a dívce je to už nepříjemné.
Sáhne tedy ještě jednou dozadu a zip rozepne až do konce.
Vtom cítí, jak ji nějaký muž zezadu chytí za boky a vyzdvihne do dveří autobusu.
Blondýna se naštve, otočí se k muži a začne mu nadávat:
"Co mě tady, člověče, osaháváte? Vždyť se ani neznáme! "
A chlap na to:
"No, vzhledem k tomu, že jste mně už třikrát rozepla poklopec, tak jsem si myslel, že už jsme přátelé..."
Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Co je to za zvíře - je hnědé a má čtyři nohy."
"Pes!"
"No dobře, ale mohla by to být třeba i kočka.
A řekni, jakého znáš hnědého ptáka."
"Orel!"
"Dobře, ale mohl by to být i jiný pták. Třeba takový vrabec, ten je taky dohněda."
"A paní učitelko, teď vy. Co je to - když se to strká dovnitř, je to tvrdé a suché, a když to jde ven, tak je to měkké a vlhké..."
Učitelka se neudrží a vlepí mu facku.
Pepíček na to: "No to by taky mohlo být, ale jinak je to žvýkačka."
Žena přijde ke knězi a říká:
"Otče, přicházím s problémem. Doma mám dva papoušky, samičky. A ty pořád opakují jednu a tutéž větu."
"Jakou větu, dcero?" táže se kněz.
"No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
"To je ale obscénní," vykřikne zhrozeně kněz.
Pak se ale zamyslí a povídá:
"Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám dva papoušky,samečky,které jsem naučil modlit se a číst bibli.
Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi, a ti naučí ty vaše dvě nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu... frázi."
"Děkuji mnohokrát,otče,Bůh vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci," odpoví žena.
Příští den přinese své dvě papouščice ke knězi domů.
Když vstoupí do bytu, skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice.
Po několika vteřinách se z klece ozve:
"Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
Místností se rozhostí napjaté ticho.
Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá:
"Odlož růženec, Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny!!!"
Klokan neustále utíkal ze svého výběhu. Správce zoo proto nechal postavit kolem výběhu třímetrový plot.
Druhý den byl klokan zase venku a hopkal po zoo. Správce nechal plot zvýšit na šest metrů.
Klokan zase utekl. Když výška plotu vyšplhala na 15 metrů, zeptal se velbloud ze sousedního výběhu klokana:
"Jak vysoko myslíš, že s tím půjdou?"
"No, tak do sto metrů, ledaže by je napadlo na noc zamknout bránu!"
